Chronické srdeční selhání je onemocnění se stále se zvyšující incidencí, které vyžaduje náročnou a adekvátní péči. Nepříznivou prognózu onemocnění významně ovlivňují opakované kardiální dekompenzace. Jedním z úkolů ambulantní péče je snaha redukovat počet hospitalizací pro kardiální dekompenzaci, a to nejen komplexní diagnostikou a léčbou, ale také zajištěním důsledné edukace pacientů a jejich rodiny.
Cílem práce bylo zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním jejich informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence. K naplnění cíle byly stanoveny 3 hypotézy a 3 výzkumné otázky.
Teoretická část popisuje doporučená režimová opatření u nemocných s chronickým srdečním selháním, specifika v poskytování péče o nemocného a úlohy sestry při zajišťování výchovně-vzdělávacího procesu.
V praktické části práce jsou charakterizovány použité metody, výzkumný soubor a realizace šetření.
K naplnění výzkumného cíle byl uskutečněn sběr empirického materiálu pomocí kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu.
V kvantitativním výzkumném šetření byli osloveni pacienti s chronickým srdečním selháním prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku. Celkem bylo distribuováno 260 dotazníků do šesti ambulancí srdečního selhání. K vyhodnocení bylo použito 183 relevantně vyplněných dotazníků. Získaná data byla zpracována deskriptivní statistikou. K testování hypotéz byl použit "Pearsonův Chí-kvadrát test" a "t-test".
Sběr kvalitativních dat se uskutečnil technikou polostrukturovaného rozhovoru na základě předem připravených otázek. Výzkumný soubor reprezentovaly všeobecné zdravotní sestry v ambulantním zdravotnickém zařízení. S tímto šetřením souhlasilo 6 z 9 oslovených respondentek. Odpovědi byly zaznamenány na diktafon, následně přepsány, kódovány a kategorizovány. Analýza dat byla uskutečněna pomocí metody "vyložení karet".
V kvantitativní části byly zvoleny následující hypotézy:
1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace.
2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení v souvislosti s následnou léčbou.
3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a pulz.
Ze šetření vyplynulo, že pacienti mají nedostatečné znalosti o příznacích možné dekompenzace srdečního selhání. Je to alarmující jev o to více, že právě tato neznalost příznaků dekompenzace srdečního selhání může způsobit nesprávné vyhodnocení závažnosti situace, nepřiměřenou reakci nemocného a tím i opoždění poskytnutí adekvátní léčby.
Při zjišťování dodržování režimových opatření dotazovaní uvedli, že neužívají tabákové výrobky a konzumují alkohol v omezené míře (nejčastěji 1 x týdně). Naprostá většina dotazovaných uvedla, že pravidelně užívá léky na srdeční selhání a zná termín následující kontroly v ambulanci. Součástí režimových doporučení jsou určitá dietní omezení, která se posuzují dle aktuálního stavu výživy nemocného. Dotazovaní preferují doporučované potraviny před nevhodnými, nedodržují však neslanou dietu ani optimální frekvenci stravování. Většina dotazovaných dle provedeného šetření také nevykonává pravidelnou fyzickou aktivitu.
Velké nedostatky byly shledány v provádění self-monitoringu. Dotazovaní si denně nemonitorují tělesnou hmotnost, krevní tlak ani pulz.
V kvalitativním šetření byly předmětem zkoumání následující otázky:
1. Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět?
2. Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předávat informace pacientům?
3. Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces?
Na základě všech použitých metod bylo zjištěno, že výchovně-vzdělávací proces je ve většině případů doménou lékaře. Sestry provádí edukaci nemocného pouze v rámci svých možností...
Anotace v angličtině
Congestive heart failure (CHF) is a disease with increasing incidence, which requires an adequate and costly management. Repeated hospitalisations due to decompensated CHF contribute to disease progression and herald dismal prognosis. An important goal of heart failure clinics is reduction in number of hospitalizations due to decompensated CHF. The main approaches to reach this aim seem to be effective diagnostics and treatment of CHF, and importantly, education of patients and their families.
We aimed to evaluate knowledge of CHF patients regarding self-care in secondary prevention of CHF. We constructed three hypotheses and three research questions to reach the goal of the project.
The theoretical part described recommended life-style interventions, pharmacologic and non-pharmacologic CHF management, and specifically, the role of nurses in education of patients with CHF.
The practical part described the methods of analysis, the study group and the process of evaluation.
To fulfil the study goal, we performed collection of data using qualitative and quantitative methods of research.
The qualitative part of the research project included a non-standardized questionnaire for patients with CHF. A total of 260 questionnaires were distributed in six heart failure clinics. 183 completed questionnaires were returned and analysed. The obtained data were evaluated using descriptive statistical methods. Pearson´s chi-test and Student´s t-test were applied to test the hypotheses.
Collection of qualitative data was performed using the technique of a semi-structured interview based on pre-prepared questions. The study respondents included general nurses from out-patient heart failure clinics. Six of nine contacted nurse respondents agreed to participate. Answers were recorded on Dictaphone. Data were analysed using the method of "card display".
The quantitative part tested the following hypotheses:
1. CHF patients know symptoms and signs of decompensated CHF.
2. CHF patients follow the life-style recommendations.
3. CHF patients perform daily self-monitoring of their weight, blood pressure and pulse.
Our study revealed insufficient knowledge of patients regarding symptoms of possible CHF decompensation. This finding was alarming because suboptimal knowledge of symptoms of decompensated CHF may cause inadequate response of the patient and may delay initiation of treatment.
Assessment of compliance with life-style measures revealed that most patients did not use tobacco products and had a limited alcohol consumption. Most individuals reported a regular use of heart failure medication and knew the timing of the next follow-up in their heart failure clinic. Life-style measures included also some dietary restrictions modified by the current nutritional status. Respondents preferred recommended food over inappropriate foodstuffs, however, they did not follow neither the salt restriction nor the optimal frequency of meals. Most respondents did not report a regular exercise
A significant ignorance was found in the process of self-monitoring. Most respondents did not monitor their body weight, blood pressure and pulse.
The qualitative assessment evaluated the following questions:
1. Do we educate the CHF patients appropriately?
2. Are we able as nurses to pass correct information to CHF patients?
3. How is the process of education implemented in practice?
Based on the above mentioned methods, we found that the process of education is a domain of doctors. Nurses have only a limited role in education of CHF patients...
outpatient care, education, chronic heart failure, nursing care, measures regimes, self-care, self-monitoring
Rozsah průvodní práce
141
Jazyk
CZ
Anotace
Chronické srdeční selhání je onemocnění se stále se zvyšující incidencí, které vyžaduje náročnou a adekvátní péči. Nepříznivou prognózu onemocnění významně ovlivňují opakované kardiální dekompenzace. Jedním z úkolů ambulantní péče je snaha redukovat počet hospitalizací pro kardiální dekompenzaci, a to nejen komplexní diagnostikou a léčbou, ale také zajištěním důsledné edukace pacientů a jejich rodiny.
Cílem práce bylo zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním jejich informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence. K naplnění cíle byly stanoveny 3 hypotézy a 3 výzkumné otázky.
Teoretická část popisuje doporučená režimová opatření u nemocných s chronickým srdečním selháním, specifika v poskytování péče o nemocného a úlohy sestry při zajišťování výchovně-vzdělávacího procesu.
V praktické části práce jsou charakterizovány použité metody, výzkumný soubor a realizace šetření.
K naplnění výzkumného cíle byl uskutečněn sběr empirického materiálu pomocí kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu.
V kvantitativním výzkumném šetření byli osloveni pacienti s chronickým srdečním selháním prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku. Celkem bylo distribuováno 260 dotazníků do šesti ambulancí srdečního selhání. K vyhodnocení bylo použito 183 relevantně vyplněných dotazníků. Získaná data byla zpracována deskriptivní statistikou. K testování hypotéz byl použit "Pearsonův Chí-kvadrát test" a "t-test".
Sběr kvalitativních dat se uskutečnil technikou polostrukturovaného rozhovoru na základě předem připravených otázek. Výzkumný soubor reprezentovaly všeobecné zdravotní sestry v ambulantním zdravotnickém zařízení. S tímto šetřením souhlasilo 6 z 9 oslovených respondentek. Odpovědi byly zaznamenány na diktafon, následně přepsány, kódovány a kategorizovány. Analýza dat byla uskutečněna pomocí metody "vyložení karet".
V kvantitativní části byly zvoleny následující hypotézy:
1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace.
2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení v souvislosti s následnou léčbou.
3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a pulz.
Ze šetření vyplynulo, že pacienti mají nedostatečné znalosti o příznacích možné dekompenzace srdečního selhání. Je to alarmující jev o to více, že právě tato neznalost příznaků dekompenzace srdečního selhání může způsobit nesprávné vyhodnocení závažnosti situace, nepřiměřenou reakci nemocného a tím i opoždění poskytnutí adekvátní léčby.
Při zjišťování dodržování režimových opatření dotazovaní uvedli, že neužívají tabákové výrobky a konzumují alkohol v omezené míře (nejčastěji 1 x týdně). Naprostá většina dotazovaných uvedla, že pravidelně užívá léky na srdeční selhání a zná termín následující kontroly v ambulanci. Součástí režimových doporučení jsou určitá dietní omezení, která se posuzují dle aktuálního stavu výživy nemocného. Dotazovaní preferují doporučované potraviny před nevhodnými, nedodržují však neslanou dietu ani optimální frekvenci stravování. Většina dotazovaných dle provedeného šetření také nevykonává pravidelnou fyzickou aktivitu.
Velké nedostatky byly shledány v provádění self-monitoringu. Dotazovaní si denně nemonitorují tělesnou hmotnost, krevní tlak ani pulz.
V kvalitativním šetření byly předmětem zkoumání následující otázky:
1. Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět?
2. Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předávat informace pacientům?
3. Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces?
Na základě všech použitých metod bylo zjištěno, že výchovně-vzdělávací proces je ve většině případů doménou lékaře. Sestry provádí edukaci nemocného pouze v rámci svých možností...
Anotace v angličtině
Congestive heart failure (CHF) is a disease with increasing incidence, which requires an adequate and costly management. Repeated hospitalisations due to decompensated CHF contribute to disease progression and herald dismal prognosis. An important goal of heart failure clinics is reduction in number of hospitalizations due to decompensated CHF. The main approaches to reach this aim seem to be effective diagnostics and treatment of CHF, and importantly, education of patients and their families.
We aimed to evaluate knowledge of CHF patients regarding self-care in secondary prevention of CHF. We constructed three hypotheses and three research questions to reach the goal of the project.
The theoretical part described recommended life-style interventions, pharmacologic and non-pharmacologic CHF management, and specifically, the role of nurses in education of patients with CHF.
The practical part described the methods of analysis, the study group and the process of evaluation.
To fulfil the study goal, we performed collection of data using qualitative and quantitative methods of research.
The qualitative part of the research project included a non-standardized questionnaire for patients with CHF. A total of 260 questionnaires were distributed in six heart failure clinics. 183 completed questionnaires were returned and analysed. The obtained data were evaluated using descriptive statistical methods. Pearson´s chi-test and Student´s t-test were applied to test the hypotheses.
Collection of qualitative data was performed using the technique of a semi-structured interview based on pre-prepared questions. The study respondents included general nurses from out-patient heart failure clinics. Six of nine contacted nurse respondents agreed to participate. Answers were recorded on Dictaphone. Data were analysed using the method of "card display".
The quantitative part tested the following hypotheses:
1. CHF patients know symptoms and signs of decompensated CHF.
2. CHF patients follow the life-style recommendations.
3. CHF patients perform daily self-monitoring of their weight, blood pressure and pulse.
Our study revealed insufficient knowledge of patients regarding symptoms of possible CHF decompensation. This finding was alarming because suboptimal knowledge of symptoms of decompensated CHF may cause inadequate response of the patient and may delay initiation of treatment.
Assessment of compliance with life-style measures revealed that most patients did not use tobacco products and had a limited alcohol consumption. Most individuals reported a regular use of heart failure medication and knew the timing of the next follow-up in their heart failure clinic. Life-style measures included also some dietary restrictions modified by the current nutritional status. Respondents preferred recommended food over inappropriate foodstuffs, however, they did not follow neither the salt restriction nor the optimal frequency of meals. Most respondents did not report a regular exercise
A significant ignorance was found in the process of self-monitoring. Most respondents did not monitor their body weight, blood pressure and pulse.
The qualitative assessment evaluated the following questions:
1. Do we educate the CHF patients appropriately?
2. Are we able as nurses to pass correct information to CHF patients?
3. How is the process of education implemented in practice?
Based on the above mentioned methods, we found that the process of education is a domain of doctors. Nurses have only a limited role in education of CHF patients...
outpatient care, education, chronic heart failure, nursing care, measures regimes, self-care, self-monitoring
Zásady pro vypracování
SOUČASTNÝ STAV POZNÁNÍ:
Pacient s chronickým srdečním selháním často svádí boj se sebou samým. Na jedné straně je nechuť přizpůsobit své potřeby nové situaci s jistým omezením dosavadního životního stylu, na druhé straně se objevuje obava z budoucnosti a nesmírná chuť žít. Jakou cestu si vybere pacient? Počáteční fáze adaptace je charakterizována odmítavým přístupem pacienta a často i nerespektováním režimových opatření, které jsou pro pacienty zcela zásadní změnou v jejich životě. Úkolem specializovaného ošetřovatelského týmu je rozpoznat komplikující faktory, kooperace v týmu, profesionální péče o pacienta a opakovaná edukace. Nespolupráce pacienta totiž může vést k opakovaným dekompenzacím zdravotního stavu. Mají pacienti se srdečním selháním informace o režimových opatřeních, důležitosti self-managementu a jejich dodržování?
CÍL PRÁCE:
Zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence.
HYPOTÉZY:
1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace.
2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení související s následnou léčbou.
3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a puls.
VÝZKUMNÉ OTÁZKY:
Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět? Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předat informace pacientům? Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces?
POPIS METODIKY PRÁCE:
Výzkumné šetření bude realizováno kvantitativními a kvalitativními metodami výzkumu v kardiologických ambulancích. Kvantitativní část sběru empirického materiálu by probíhala u pacientů s chronickým srdečním selháním. Výběrový soubor by reprezentovali pacienti s diagnostikovaným onemocněním, kteří individuálně docházejí ke kontrolám do kardiologické ambulance.
Kvalitativní část diplomové práce by směřovala k nelékařským zdravotnickým pracovníkům podílející se na péči o pacienty s chornickým srdečním selháním. Výzkumný vzorek nelékařských zdravotnických pracovníků tvoří zdravotní sestry.
PŘEDPOKLÁDANÉ VYUŽITÍ V PRAXI:
Porovnat poznatky pacientů o srdečním selhání, na základě získaných informací vypracovat manuál péče o pacienty s chronickým srdečním selháním. Poukázat na potřebnost specializované edukační sestry v problematice srdečního selhání.
Zásady pro vypracování
SOUČASTNÝ STAV POZNÁNÍ:
Pacient s chronickým srdečním selháním často svádí boj se sebou samým. Na jedné straně je nechuť přizpůsobit své potřeby nové situaci s jistým omezením dosavadního životního stylu, na druhé straně se objevuje obava z budoucnosti a nesmírná chuť žít. Jakou cestu si vybere pacient? Počáteční fáze adaptace je charakterizována odmítavým přístupem pacienta a často i nerespektováním režimových opatření, které jsou pro pacienty zcela zásadní změnou v jejich životě. Úkolem specializovaného ošetřovatelského týmu je rozpoznat komplikující faktory, kooperace v týmu, profesionální péče o pacienta a opakovaná edukace. Nespolupráce pacienta totiž může vést k opakovaným dekompenzacím zdravotního stavu. Mají pacienti se srdečním selháním informace o režimových opatřeních, důležitosti self-managementu a jejich dodržování?
CÍL PRÁCE:
Zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence.
HYPOTÉZY:
1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace.
2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení související s následnou léčbou.
3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a puls.
VÝZKUMNÉ OTÁZKY:
Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět? Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předat informace pacientům? Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces?
POPIS METODIKY PRÁCE:
Výzkumné šetření bude realizováno kvantitativními a kvalitativními metodami výzkumu v kardiologických ambulancích. Kvantitativní část sběru empirického materiálu by probíhala u pacientů s chronickým srdečním selháním. Výběrový soubor by reprezentovali pacienti s diagnostikovaným onemocněním, kteří individuálně docházejí ke kontrolám do kardiologické ambulance.
Kvalitativní část diplomové práce by směřovala k nelékařským zdravotnickým pracovníkům podílející se na péči o pacienty s chornickým srdečním selháním. Výzkumný vzorek nelékařských zdravotnických pracovníků tvoří zdravotní sestry.
PŘEDPOKLÁDANÉ VYUŽITÍ V PRAXI:
Porovnat poznatky pacientů o srdečním selhání, na základě získaných informací vypracovat manuál péče o pacienty s chronickým srdečním selháním. Poukázat na potřebnost specializované edukační sestry v problematice srdečního selhání.
Seznam doporučené literatury
1. WIDIMSKÝ, Jiří. Selhání srdce. 5. vyd. Praha: Triton, 2009. 168 s. ISBN 978-80-7387-295-3.
2. ASCHERMANN, Michael. Kardiologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. ISBN 80-7262-290-0.
3. ŠKRLOVI Petr a Magda. Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent-Orion, 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1.
4. ŠPINAR, Jindřich. Jak dobře žít s nemocným srdcem. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1822-4.
5. ŠERF, Boris. Chronická srdeční nedostatečnost: Diagnostika a terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 1996. ISBN 80-85824-29-9.
6. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena, NEJEDLÁ, Marie. Interní ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. 280 s. ISBN 80-247-1148-6.
7. PIRK, Jan, MÁLEK, Ivan a kolektiv. Transplantace srdce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1606-3.
8. BÁRTLOVÁ, Sylva, SADÍLEK, Petr, TÓTHOVÁ, Valérie. Výzkum a ošetřovatelství. 2. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008, 185 s. ISBN 978-80-7013-467-2.
9. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
Seznam doporučené literatury
1. WIDIMSKÝ, Jiří. Selhání srdce. 5. vyd. Praha: Triton, 2009. 168 s. ISBN 978-80-7387-295-3.
2. ASCHERMANN, Michael. Kardiologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2004. ISBN 80-7262-290-0.
3. ŠKRLOVI Petr a Magda. Kreativní ošetřovatelský management. 1. vyd. Praha: Advent-Orion, 2003. 477 s. ISBN 80-7172-841-1.
4. ŠPINAR, Jindřich. Jak dobře žít s nemocným srdcem. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 256 s. ISBN 978-80-247-1822-4.
5. ŠERF, Boris. Chronická srdeční nedostatečnost: Diagnostika a terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 1996. ISBN 80-85824-29-9.
6. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena, NEJEDLÁ, Marie. Interní ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. 280 s. ISBN 80-247-1148-6.
7. PIRK, Jan, MÁLEK, Ivan a kolektiv. Transplantace srdce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1606-3.
8. BÁRTLOVÁ, Sylva, SADÍLEK, Petr, TÓTHOVÁ, Valérie. Výzkum a ošetřovatelství. 2. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008, 185 s. ISBN 978-80-7013-467-2.
9. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.