Bakalářská práce se zabývá tématem odívání jako prostředku sebeprezentace. Cílem práce byla analýza individuálního stylu odívání informantů jako prostředku sebeprezentace. Teoretická část popisuje verbální i neverbální složky sebeprezentace v běžném životě i jejich uplatnění na sociálních sítích. Dále rozebírá téma odívání z pohledu psychologie a jeho vztahu k individualitě a sebeprezentaci, přičemž poukazuje na zajímavé změny v pravidlech odívání v období pandemie COVID-19. Praktická část je zpracována kvalitativní výzkumnou strategií, využívá metodu polostrukturovaného rozhovoru, který byl veden s deseti informanty ve věku 20-56 let. Výsledky jsou zpracovány technikou otevřeného kódování a představeny jako vícepřípadové studie. Výsledky ukazují, že informanti se snaží prezentovat pomocí svého odívání vlastnosti typické pro ženy, mezi nimiž byla ženskost, romantičnost a vyzývavost. Vlastnosti typické pro muže, které představují usedlost a pánský elegantní styl. Pro obě pohlaví bylo typické zastávat sportovní styl a vyjadřovat pomocí odívání své osobnostní rysy, prototypní emoce, některé schopnosti a postoje, včetně vyjádření energie jako je aktivita oproti lenosti. V případě oblečení, kterým lze prezentovat určité vlastnosti, se informanti zaměřovali nejprve na barevnost oděvu. Poté pro ně byl důležitý styl oblékání, kde se objevoval extravagantní či naopak střídmý styl, ležérní oproti formálnímu a staré oblečení v protikladu k luxusnějšímu dražšímu oblečení. Dalším důležitým prvkem sebeprezentace se ukázal být pracovní oděv, který často podléhá předepsanému dress-code, a který se projevoval v sebeprezentaci zejména v případě, že byl nošen na veřejnosti. Zejména ženy mluvily o důležitosti vzorů, střihů a materiálů oděvů a považovaly za důležité zmínit i některé doplňky oblečení. Posledním dílčím cílem mého výzkumu bylo zjistit záměr, se kterým si vybírají informanti své oblečení. Výsledky ukazují opakované odpovědi informantů, kteří se prezentují vědomě a se záměrem upoutat na sebe pozornost nebo naopak nepřitahovat pozornost vůbec, dále uváděli praktické důvody a potřebu pohodlí, zajímala je také finanční stránka odívání. Dalším ze záměrů nošení určitého oděvu byla snaha být zábavný, snaha být sexy, vyjádření vlastní osobnosti či odvahy, podtrhnutí ženských tvarů nebo doplňování mužnosti a v neposlední řadě také dodávání sebevědomí.
Anotace v angličtině
The bachelor thesis deals with the topic of fashion as a mean of self-presentation. The aim of the thesis was to analyse the individual style of clothing of the informants as a mean of self-presentation. The theoretical part describes verbal and non-verbal components of self-presentation in everyday life and their application in social networks. It also discusses the topic of fashion from the perspective of psychology and its relationship to individuality and self-presentation, while pointing out interesting changes in the dress code during the COVID-19 pandemic. The practical part was processed by qualitative research strategy that uses semi-structured interview method, which was conducted with ten informants aged 20-56. The results are processed by technology open coding and a description of the results of amulti-case study. The results show that the informants attempted to represent through their clothing the characteristics typical for women, which included femininity, romanticism and provocativeness. Characteristics typical for men, which represented the settled style and men's elegant style. It was typical for both sexes to stand sporty style, to express some personality traits and prototypal emotions, some abilities and attitudes, including energy expression such as activity versus laziness. In the case of clothing that could be used to represent certain characteristics, the informants focused first on the color of the clothing. Then the style of clothing was important to them, there was discovering extravagant or on the contrary style, modest, casual versus formal, and old clothes in contrast to more luxurious, expensive clothing. Another important element of self-presentation turned out to be workwear, which is often subject to a prescribed dress-code, and which manifested itself especially when it was worn in public. Especially women talked about the importance of patterns, cuts and materials of clothing and also considered it important to mention some clothing accessories. The last sub aim of my research was to find out the intention with which the informants choose their clothes. The results show repeated answers from informants presenting themselves consciously with the intention of attracting attention to themselves or not attracting attention at all. They also mentioned practical reasons and the need for comfort, and were also interested in the financial aspect of fashion. Other purposes of wearing particular garment were to be fun, to be sexy, to express one's personality or courage, to emphasize female form or complement masculinity, and last but not least, to give self-confidence.
Klíčová slova
sebeprezentace, oblečení, psychologické aspekty odívání, neverbální komunikace
Klíčová slova v angličtině
self-presentation, fashion, psychological aspects of fashion, non-verbal communication
Rozsah průvodní práce
62 s.
Jazyk
CZ
Anotace
Bakalářská práce se zabývá tématem odívání jako prostředku sebeprezentace. Cílem práce byla analýza individuálního stylu odívání informantů jako prostředku sebeprezentace. Teoretická část popisuje verbální i neverbální složky sebeprezentace v běžném životě i jejich uplatnění na sociálních sítích. Dále rozebírá téma odívání z pohledu psychologie a jeho vztahu k individualitě a sebeprezentaci, přičemž poukazuje na zajímavé změny v pravidlech odívání v období pandemie COVID-19. Praktická část je zpracována kvalitativní výzkumnou strategií, využívá metodu polostrukturovaného rozhovoru, který byl veden s deseti informanty ve věku 20-56 let. Výsledky jsou zpracovány technikou otevřeného kódování a představeny jako vícepřípadové studie. Výsledky ukazují, že informanti se snaží prezentovat pomocí svého odívání vlastnosti typické pro ženy, mezi nimiž byla ženskost, romantičnost a vyzývavost. Vlastnosti typické pro muže, které představují usedlost a pánský elegantní styl. Pro obě pohlaví bylo typické zastávat sportovní styl a vyjadřovat pomocí odívání své osobnostní rysy, prototypní emoce, některé schopnosti a postoje, včetně vyjádření energie jako je aktivita oproti lenosti. V případě oblečení, kterým lze prezentovat určité vlastnosti, se informanti zaměřovali nejprve na barevnost oděvu. Poté pro ně byl důležitý styl oblékání, kde se objevoval extravagantní či naopak střídmý styl, ležérní oproti formálnímu a staré oblečení v protikladu k luxusnějšímu dražšímu oblečení. Dalším důležitým prvkem sebeprezentace se ukázal být pracovní oděv, který často podléhá předepsanému dress-code, a který se projevoval v sebeprezentaci zejména v případě, že byl nošen na veřejnosti. Zejména ženy mluvily o důležitosti vzorů, střihů a materiálů oděvů a považovaly za důležité zmínit i některé doplňky oblečení. Posledním dílčím cílem mého výzkumu bylo zjistit záměr, se kterým si vybírají informanti své oblečení. Výsledky ukazují opakované odpovědi informantů, kteří se prezentují vědomě a se záměrem upoutat na sebe pozornost nebo naopak nepřitahovat pozornost vůbec, dále uváděli praktické důvody a potřebu pohodlí, zajímala je také finanční stránka odívání. Dalším ze záměrů nošení určitého oděvu byla snaha být zábavný, snaha být sexy, vyjádření vlastní osobnosti či odvahy, podtrhnutí ženských tvarů nebo doplňování mužnosti a v neposlední řadě také dodávání sebevědomí.
Anotace v angličtině
The bachelor thesis deals with the topic of fashion as a mean of self-presentation. The aim of the thesis was to analyse the individual style of clothing of the informants as a mean of self-presentation. The theoretical part describes verbal and non-verbal components of self-presentation in everyday life and their application in social networks. It also discusses the topic of fashion from the perspective of psychology and its relationship to individuality and self-presentation, while pointing out interesting changes in the dress code during the COVID-19 pandemic. The practical part was processed by qualitative research strategy that uses semi-structured interview method, which was conducted with ten informants aged 20-56. The results are processed by technology open coding and a description of the results of amulti-case study. The results show that the informants attempted to represent through their clothing the characteristics typical for women, which included femininity, romanticism and provocativeness. Characteristics typical for men, which represented the settled style and men's elegant style. It was typical for both sexes to stand sporty style, to express some personality traits and prototypal emotions, some abilities and attitudes, including energy expression such as activity versus laziness. In the case of clothing that could be used to represent certain characteristics, the informants focused first on the color of the clothing. Then the style of clothing was important to them, there was discovering extravagant or on the contrary style, modest, casual versus formal, and old clothes in contrast to more luxurious, expensive clothing. Another important element of self-presentation turned out to be workwear, which is often subject to a prescribed dress-code, and which manifested itself especially when it was worn in public. Especially women talked about the importance of patterns, cuts and materials of clothing and also considered it important to mention some clothing accessories. The last sub aim of my research was to find out the intention with which the informants choose their clothes. The results show repeated answers from informants presenting themselves consciously with the intention of attracting attention to themselves or not attracting attention at all. They also mentioned practical reasons and the need for comfort, and were also interested in the financial aspect of fashion. Other purposes of wearing particular garment were to be fun, to be sexy, to express one's personality or courage, to emphasize female form or complement masculinity, and last but not least, to give self-confidence.
Klíčová slova
sebeprezentace, oblečení, psychologické aspekty odívání, neverbální komunikace
Klíčová slova v angličtině
self-presentation, fashion, psychological aspects of fashion, non-verbal communication
Zásady pro vypracování
Práce se zabývá tématem odívání jako součásti sebeprezentace. V teoretické části se zaměřím na specifikaci základních pojmů z oblasti neverbální komunikace a sebeprezentace, popíši význam stylu oblékání jako součásti zdůrazňování důležitých vlastností, jako je dominance, uniformita, prestiž či dalších individuálních motivů. Cílem práce je zmapovat reflexi toho, co lidé vyjadřují stylem a prvky odívání a jak se pomocí něj snaží sebeprezentovat. Praktická část bude využívat kvalitativní výzkum pomocí rozhovorů o individuálním stylu odívání, o kterém jsou informanti přesvědčeni, že napomáhá sebeprezentaci v požadovaných vlastnostech.
Zásady pro vypracování
Práce se zabývá tématem odívání jako součásti sebeprezentace. V teoretické části se zaměřím na specifikaci základních pojmů z oblasti neverbální komunikace a sebeprezentace, popíši význam stylu oblékání jako součásti zdůrazňování důležitých vlastností, jako je dominance, uniformita, prestiž či dalších individuálních motivů. Cílem práce je zmapovat reflexi toho, co lidé vyjadřují stylem a prvky odívání a jak se pomocí něj snaží sebeprezentovat. Praktická část bude využívat kvalitativní výzkum pomocí rozhovorů o individuálním stylu odívání, o kterém jsou informanti přesvědčeni, že napomáhá sebeprezentaci v požadovaných vlastnostech.
Seznam doporučené literatury
Abbott, T. (2001). Social and personality development. Routledge.
Blatný, M. (2003). Temperament, inteligence, sebepojetí. Psychologický ústav Akademie věd ČR.
Bruno, T., & Adamczyk, G. (2007). Řeč těla: přesvědčte svou mimikou, gesty a držením těla. Grada publishing.
Fialová, L. (2001). Body image jako součást sebepojetí člověka. Karolinum.
Hartley, M. (2004). Řeč těla v praxi. Portál.
Křivohlavý, J. (1988). Neverbální komunikace. SPN.
Lašek, J. (2005). Komponenty sebehodnocení pubescentů. Gaudeamus.
Tegze, O. (2003). Neverbální komunikace. Computer Press.
Thiel, E. (1997). Mluvíme tělem. Knižní klub.
Vávra, V. (1990). Mluvíme beze slov. Panorama.
Seznam doporučené literatury
Abbott, T. (2001). Social and personality development. Routledge.
Blatný, M. (2003). Temperament, inteligence, sebepojetí. Psychologický ústav Akademie věd ČR.
Bruno, T., & Adamczyk, G. (2007). Řeč těla: přesvědčte svou mimikou, gesty a držením těla. Grada publishing.
Fialová, L. (2001). Body image jako součást sebepojetí člověka. Karolinum.
Hartley, M. (2004). Řeč těla v praxi. Portál.
Křivohlavý, J. (1988). Neverbální komunikace. SPN.
Lašek, J. (2005). Komponenty sebehodnocení pubescentů. Gaudeamus.
Tegze, O. (2003). Neverbální komunikace. Computer Press.