|
Vyučující
|
-
Suda Stanislav, doc. MgA. Ph.D.
-
Nota Josef, Mgr. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Osobnost pedagoga volného času, ideál. Vymezení a porozumění pojmům, vztah pedagog - žák, student, klient. Osobnostní výchova, sebevýchova, seberozvíjení, vytvoření klima, vzájemné poznávání, co je vrozené a neměnné, co je přeučitelné, ovlivnitelné. Sebepoznání, sebeuvědomění, vlastnín zkušenosti, reflexe, pravidla, přiznání chyby, reflektování úspěchů. Rozvoj schopností spolupráce ve skupině, vnímání partnera, vedení, podřízení se, rozvoj rovnováhy a důvěry, citlivost. Rozvoj smyslového vnímání, nonverbální komunikace, rozvoj citlivosti zraku, sluchu, hmatu, čichu, chuti, intuice, tajná řeč těla, proxemika, haptika, posturologie, testíka, mimika, paralingvistické aspekty řeči. Smyslové vnímání, rozvoj jeho komplexnosti, smyslová paměť a představivost, asociace, zvuková etuda, kresba, imaginární rekvizita. Rytmické cítění, hra na tělo, dynamika pohybu i v řeči, rytmizovaná řeč a rytmický pohyb., temporytmus světa kolem nás. Zvládnutí prostoru a využití prostoru, kruh jako základní prostorový útvar, vyplňování prostoru, vnímání partnera, zrakové, baltické, sluchové. Verbální komunikace, ovládnutí základních mluvních dovedností, aktivizace těžiště, správné dýchání, hygiena hlasu, psychofyzické zvládnutí prostoru, obsah a vedení dialogu, zástupná řeč a její využití. Komunikace, obohacení slovní zásoby, rozvíjení plynulosti a barvitosti vyjadřování a slovní komunikace, metafory, uvolnění mluvního proudu, volné vypravování improvizace, příběhy. Sebedůvěra a schopnost přesvědčivě vyložit své myšlenky, aktivní zapojování do diskuse, formulace myšlenek, převod informací a jejich formulace z jiných podob - výtvarná, pohybová? Sociální dovednosti, asertivita, sebeukájení, zdravé prosazení, schopnost empatie - prostředek tvorby atmosféry spolupráce, motivace.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
|
Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Písemná práce (např. u souborných zkoušek, klauzur), Aktivizující (simulace, hry, dramatizace)
|
|
Výstupy z učení
|
Předmět je druhým ze čtyř navazujících bloků pedagogické přípravy v metodické specializaci OSV, která buduje psychosomatickou kondici, pedagogickou kondici a kondici k veřejnému jednání v otevřených situacích. Zároveň klade důraz na sebereflexi pedagogického pracovníka ve zpětné vazbě a reflexi pedagogického jednání ve vztahu k individuální i skupinové dynamice. Cílem metodické specializace je vytvářet osobnostní nastavení budoucích pedagogů pro autentické výchovné působení ve volnočasových aktivitách s jednotlivci i ve skupinách, posilovat osobnostní zralost, která pedagoga disponuje mj. k uplatňování animačních principů (např. v kontextu otevřené práce s mládeží) a obecně k pedagogickému jednání v otevřených či méně strukturovaných situacích. Předmět Osobnostně-sociální výchova 2 je rozšiřující s důrazem na autorský postoj k tvorbě, psaní i čtení a zejména s důrazem na kultivaci sebereflektování. Jedná se o praktickou zkušenostní a kondiční výchovu. Vzhledem k důrazu na individuální rozvoj schopností jednotlivých studentů se obsah jednotlivých setkání utváří na základě zájmu, důvěry a klimatu ve skupině. Jednotlivé tematické okruhy se mohou prolínat jako průřezové, na základě individuální zkušenosti jednotlivých participantů, a to napříč více semestry. Ve druhém semestru bude pozornost věnována zejména tématu sebepojetí a emocionality: sebepojetí, sebevědomí, dynamika osobnosti, emoce, empatie, sociální dovednosti, řeč, verbalita, elokvence, chování a jednání, tělo a mysl, tělo jako zdroj emoce, temperament.
Student získá znalosti z oblasti sebepoznání, sebeuvědomění, umění naslouchat Student porozumí základům nonverbální komunikace (ne ve smyslu znakové řeči), smyslového vnímání, rytmického cítění. Student si osvojí psychofyzické zvládnutí prostoru, vnímání partnera. Student je schopen uplatnit poznatky z oblasti verbální komunikace, ovládnutí základních mluvních dovedností včetně zástupné řeči a její využití při práci s jednotlivcem, skupinou, ve volnočasových aktivitách.
|
|
Předpoklady
|
Student dokáže využít a propojit dovednosti, znalosti, vědomosti z předmětů, které se zabývají výchovou. Student je schopen tyto znalosti realizovat ve zpracovaných, případně autorských projektech. Předchozí absolvování předmětu KOSV2.
|
|
Hodnoticí metody a kritéria
|
Esej, Rozbor díla tvůrčího charakteru (hudební, výtvarné, literární), Systematické pozorování studenta, Sebereflexe
Prezenční studium - 90% docházka, aktivita při výuce, plnění zadaných úkolů v rámci cvičení. Kombinované studium - aktivita při výuce, plnění zadaných úkolů v rámci cvičení. Splnění předmětu Osobnostně-sociální výchova 1 (KOSV)
|
|
Doporučená literatura
|
-
Budínská H. Hry pro šest smyslů. Kartotéka pro loutkáře i neloutkáře, kteří si umějí hrát s dětmi, IPOS - ARTAMA, Praha. 1994.
-
Dewey J. a spol. Americká pragmatická pedagogika, SPN Praha. 1990.
-
Drapela J.V. Přehled teorií osobnosti. 3. vyd. Praha: Portál, 2004.. Praha, 2004.
-
Jiránek, F.; Fišer. Pedagogická psychologie II. Praha: KPÚ, 1968.. KPÚ, Praha, 1968.
-
Jiránek F. Pedagogická psychologie I. Praha: KPÚ, 1968.. KPÚ, Praha, 1968.
-
Kasíková H. Kooperativ Název předmětu učení, kooperativní škola, Portál, Praha. 1997.
-
Koťa J. Učitel a jeho profese. in. Kasíková H., Vališová A.: Pedagogické otázky současnosti, ISV nakladatelství, Praha. 1994.
-
Lewis D. Tajná řeč těla..
-
Luscher M. Čtybarevný člověk, nakl. I. Železný, Praha. 1997.
-
Mareš J., Křivohlavý J. Komunikace ve škole - vybrané kapitoly k tématu, Masarykova univerzita, Brno. 1995.
-
Mareš J., Man F., Prokešová L. Anatomie žáka a rozvoj jeho osobnosti, Pedagogika. 1996.
-
Piaget, J.; Inhelderová. Psychologie dítěte.. Praha, SPN, 1970.
-
Pike G., Selby D. Globální výchova, Grade, Praha. 1994.
-
Vacek P. Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech, Gaudeamus, Hradec Králové. 2000.
-
Valenta J.:. Učit se být, Agent. Strom, Praha 2000.
-
Way B. Rozvoj osobnosti dramatickou improvizací, ISV nakladatelství, Praha. 1996.
|