Předmět: Zimní kurs ekologických měření

» Seznam fakult » FPR » KBO
Název předmětu Zimní kurs ekologických měření
Kód předmětu KBO/429
Organizační forma výuky Cvičení
Úroveň předmětu Bakalářský
Rok studia nespecifikován
Četnost výuky V akademických rocích začínajících lichým letopočtem (např. 2017/2018), jen v letním semestru.
Semestr Letní
Počet ECTS kreditů 3
Vyučovací jazyk čeština
Statut předmětu nespecifikováno
Způsob výuky nespecifikováno
Studijní praxe nespecifikováno
Doporučené volitelné součásti programu Není
Vyučující
  • Veselý Lukáš, Ing. Ph.D.
  • Prach Karel, prof. RNDr. CSc.
  • Šabacká Marie, Mgr. Ph.D.
  • Vítovcová Kamila, RNDr.
Obsah předmětu
Obsah přednášek: Několik večerních přednášek na téma zimní ekologie - uskuteční se během kurzu podle momentálních podmínek. Obsah cvičení: Náplní kursu většinou bývají podrobná mikroklimatická měření na tzv. mikrostaničkách (průběh změn teploty vzduchu, sněhu, půdy) v různých terénních situacích, často na gradientu nadmořské výšky či inverzního zvrstvení vzduchu. Vedle klasických způsobů měření jsou nově zaváděny a demonstrovány metody kontinuálních měření meteorologických prvků pomocí elektronických zařízení. Studovány jsou sněhové poměry (hloubka sněhu, struktura sněhu) a jejich korelace s chodem počasí a s distribucí druhů a společenstev. Měřeny bývají i další fyzikální a chemické parametry sněhu důležité z hlediska ekosystémových procesů (vodní zásoba, izolační schopnost, chemické složení). Sledovány bývají i ekologické vlastnosti význačných druhů: způsoby přežívání nepříznivého zimního období, šíření a uvolňování semen apod. Zimní období je vhodné i na některá dendrometrická měření (letokruhová analýza apod.) a na některé metody mapování vegetace, pro které je vhodná nepřítomnost listoví. Botanické aspekty bývají doplněny i studiem či pozorováním výskytu a chování živočichů.

Studijní aktivity a metody výuky
Dialogická (diskuze, rozhovor, brainstorming), Exkurze
Výstupy z učení
Zimní poměry jsou často limitující pro existenci rozmanitých skupin organismů a jejich společenstev, ovlivňují řadu ekosystémových funkcí. Jejich význam je obzvláště patrný v horách a v klimaticky extrémních lokalitách, např. inverzních kotlinách říčních niv, na rašeliništích apod. Pro řešení diplomových prací (bakal., magist. i doktorandských) jsou ekologická měření v zimním období často nutností a jsou těžko zvládnutelná diplomantem samým. Proto je navržen tento kurs (dosud byl součástí širšího kursu Metody terénních měření v rostlinné ekologii), který by byl účelově zaměřen podle potřeb jednotlivých diplomových prací, případně grantů řešených na fakultě. Navazuje na dřívější kursy pořádané fakultou i na tradici zimních geobotanických kursů pražské PřF UK.
Studenti se seznámí se zimními poměry v našich horách, budou umět pochopit vztahy mezi vegetací, klimatem a reliéfem.
Předpoklady
Studenti mají základní znalosti z ekologie. Musejí být schopni se pohybovat v terénu, někdy i v náročných klimatických podmínkách - k tomu musejí mít příslušné vybavení.

Hodnoticí metody a kritéria
Průběžné hodnocení

Studenti prokáží během blokového kurzu schopnosti používat základní měřící přístroje a v prvním kroku i vyhodnocovat a interpretovat data.
Doporučená literatura
  • Dykyjová D. et al. (1989): Metody studia ekosystémů. – ACADEMIA, Praha.
  • Jeník J. (1961): Alpínská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. – Academia, Praha.
  • publikované výsledky zimních geobotanických kursů.
  • Stoutjesdijk, P. & Barkman, J. J. (1992): Microclimate, vegetation and fauna. Opulus Press, Knivsta.


Studijní plány, ve kterých se předmět nachází
Fakulta Studijní plán (Verze) Kategorie studijního oboru/specializace Doporučený ročník Doporučený semestr