|
Klíčové studijní výstupy
|
Navazující magisterský studijní program Archivnictví má za cíl rozšíření znalostí studenta, který absolvoval tentýž bakalářský studijní program, jeho podoba vychází z dosavadních zkušeností. Oproti bakalářskému studiu, které je přednostně zaměřeno na práci s novověkým materiálem, je výuka rozšířena o získání detailnějších znalostí z období středověku (zejména pro obory paleografie a diplomatika), tak aby absolvent získal kompetence týkající se především písemného historického svědectví komplexně. Dále se výuka zaměřuje na detailnější výuku některých pomocných věd historických, na které v bakalářském studiu nezbýval dostatek prostoru a studium zahrnovalo pouze rozšířené základní znalosti (epigrafika, genealogie); přitom tyto PVH jsou významné i z hlediska dalšího možného uplatnění. Detailní pozornost je zaměřena na ty prameny, které tvoří převahu nejen v archivech a vyžadují speciální znalosti a přístup (tj. materiály městské a šlechtické provenience, ego-dokumenty), studenti rozšiřují také znalosti z oboru archivnictví (aktuální vývoj a proměny oboru v českém i evropském kontextu, spisová služba), rovněž speciální jazykové znalosti (latina historických pramenů, němčina historických pramenů) a v souvislosti s tím také zkušenosti s edičním zpřístupňováním nejrůznějších druhů písemností z různých dějinných období a psaných různými jazyky (ediční práce). Na tištěné knihy (a podobné materiály), které jsou též uchovávány v archivech, ale i na širší možnosti uplatnění absolventů v knihovnách (zejména s historickými fondy) je zaměřena výuka dějin novověké tištěné knihy. Další rozšíření kompetencí nabízí výuka povinně volitelných předmětů (dějiny umění, muzeologie a památková péče). Ve studijním plánu A1 maior a A2 minor jsou zařazeny nejdůležitější předměty, ve studijním plánu A1 má student/ka možnost volby mezi 2 skupinami povinně volitelných předmětů, které jsou zaměřeny buď na středověkou paleografii a středověkou diplomatiku, nebo na dějiny správy.
|